Michal Harmáček:
Zdravím kolem jdoucí čtející :)
Sezona závodů Endurance 2021 skončila a po utrápené sezoně s Astonem jsme rádi, že to je za námi, a už nechceme Astona vidět. Do finálního uzavření ale patří závod na 24 hodin na trati Spa Francorchamps. Po dlouhé debatě a usilovném vybírání dostupných vozidel jsme nakonec vybrali BMW M6 GT3. Vybíralo se ještě z dalších aut a téměř jsme jeli s Bentley, ale u něj jsme zjistili, že v noci velice špatně svítí. Teda nakonec po táhlých debatách, výhrůžkách, mazáních profilů a odinstalací přátel :D jsme vybrali BMW. Skoro do poslední chvíle se ale setup stále měnil, stále se lovily detaily k vylepšení, mě už to pomalu začínalo štvát, jelikož když jsem si zvykal už na další verzi setupu, přišla druhý den další a stále dokola. To se projevovalo na mojich výsledcích a nestálost nahrazovala stabilitu. Ale setup nakonec v pátek byl finální a tak se trénovalo. Navíc byla ještě jedna dobrá zpráva a to ta, že Kája s námi taky pojede. To mi osobně udělalo velikou radost, protože vím, že jsem měl jet v noci a Kája je parádní noční společník, je na noci zvyklý a nakonec jsme se dohodli, že noční jízdy vezme za mě a zajezdí si tak.
Kvalifikaci jel Kuba, do závodu se mu povedl zázrak a vyjel snové sedmé místo. A to bylo pole sakra našlapané. Navíc naše BMW bylo mezi dalšími BMW nejrychlejší. Další skalp a dobrý pocit do startu.
Nicméně pojďme k samotnému závodu, popisovat tady celou 24ku nebudu, jednak to nemá cenu, nikdo by to nečetl, jednak jsem u velké části nebyl. Start měl tedy na starost Kuba. Moje strachování o samotný start a nehody bylo naštěstí zbytečné. Start se obešel bez nehod a proběhl naprosto v klidu, ba co víc, dokonce na poměry RGPL jen o minutu opožděně.
Plán byl následovný. Kuba první dva stinty a pak moje maličkost, která měla okousané všechny nehty na rukou, vymlácené zuby od třesavky a u tonometru nestačila stupnice a raději vypnul, jak jsem byl nervozní. Potřeboval jsem buď jet jako druhý a nebo až večer. Šlo o jednu rodinnou záležitost, která se mi do toho připletla. Do svého prvního stintu jsem přebíral auto na třinácté pozici. Což bylo skvělé s ohledem na to, kolik času bylo ještě před námi. Nicméně přišla první komplikace, během jízdy se mi tu objevila paní domácí a bylo mi sděleno, že budu muset vyjet s autem z garáže před třičtvrtě na jednu. Co s tím ? Já za volantem a tohle by znamenalo zajet ke kraji, nechat auto stát a za cca tři minuty se vrátit. To byla strašná představa, že bych tohle musel udělat, jednak nevím, zda by tam auto vydrželo, jelikož by dělalo stále žlutou vlajku, a jednak by to znamenalo ztrátu jednoho a půl kola díky takové zbytečnosti. Nakonec mi to vyšlo přesně na konec prvního stintu, ale i to bylo málo, dotankování auta a výměna gum byla jen třetina času, co bych byl pryč, a i tak bychom hodně ztratili. Tedy jsme se domluvili a všechny stinty se šouply o jeden dopředu, abych mohl předat auto a naštvaně jít vyjet s reálným vozidlem. Na druhou stranu Kájovi přibyl díky tomu další stint na poježdění a během dne, večera a dalších časových údajů se to změnilo naprosto jinak a Kája měl stinty čtyři. Během toho stintu jsem měl v zatáčce 15 velký problém a hodně stažený zadek. Vyjel jsem moc na obrubník a protočení kol znamenalo výlet mimo trať a s velkým štěstím mě netrefilo další BMW jedoucí za mnou. Naštěstí se to obešlo bez poškození. Nicméně moje časy děs a hrůza, vůbec jsem se do toho nedokázal dostat. Ovšem pozitivní bylo, že auto jsem i tak předával Petrovi Fikarovi na pozici deset, což byla paráda. Ale i tak rušivý element byl štrejchnutí zídky v boxech, což naštěstí nebylo k opravě.
Nyní se přiblížila sedmá hodina podvečerní, kdy jsem přebíral auto po Kubovi na další dva stinty, tentokrát mi již nebránilo nic, abych je odjel oba. Auto jsem přebíral na božské deváté pozici. O to větší strach jsem z toho měl, protože se nám opravdu vcelku dařilo a s ohledem na to, kdo kolem nás jezdil, to bylo skvělé. No a přišla další chyba, na startovní rovince těsně před první zatáčkou jsem chytil trávu, osobně nechápu, co jsem dělal, a to znamenalo okamžité zahození auta, smyk a ošoupané gumy. Naštěstí se tam nejede moc rychle, tak auto dokázalo zastavit bez toho, aniž by doputovalo až ke zdi. Tedy se na devátém místě pokračovalo dál. Bohužel chybovost jsem si vybral o pár kol dále. Nezvládl jsem nájezd do Eau Rouge a přišla nehoda. Auto dostalo dost ran, naštěstí mě to zahodilo na levou stranu, což nás asi zachránilo od většího poškození. V pitu pak vyskočila oprava na 73 vteřin. Ale bohužel to znamenalo po výjezdu z boxů pád na pozici jedenáct. To nepřidá na psychice ani náladě, když se takhle pohřbí snaha druhých, co drží nějaký standard a jedou dobře. A to pořád nebylo vše a přišla největší rána, kterou jsem zažil. V zatáčce 10 a 11 se roztočil Jarda Kondicz, tomu jsem se sice vyhnul, ale musel jsem rychle hnout volantem. Chvilku to vypadalo, že jen dokroužím mimo trať, ale auto se utrhlo, šlo do smyku a jak se zas otáčelo na druhou stranu, tak přilítl Petr Varmužka a šel přímo na bok. Výsledek tedy byl utržené kolo, upadlé křídlo a motor kaput. Škoda, že v nejhorší okamžik jsem pustil ke konci smyků brzdu. Pokud bych to neudělal, auto by zastavilo dříve a Petr by se za mnou nejspíše vyhnul. Nezbývalo nic jiného, než urychlený rejoin, abychom ztratili co nejméně. Bohužel po tomto všem to znamenalo propad až na šestnácté místo a další velkou ztrátu. A aby toho nebylo málo, tak opět mé oblíbené překročení rychlosti v boxové uličce. Tlačítko PIT limiteru jsem bohužel zmačkl moc silno/rychle a opět se vyplo, tedy po zhlédnutí, že tam mám již přes 90 mě polilo horko. Inu krásně jsem si vybral smůlu, neschopnost a zařídil nám zbytečné vteřiny navíc za následné STOP/GO. Když jsem po těchto plodných dvou stintech předával Petrovi Hejzlarovi auto, byl po výjezdu z boxů na patnáctém místě a já byl rád, že z toho jdu ven. Do dalších stintů jsem měl teď velkou pauzu a do auta šel až ráno.
Během noci to kluci vytahli na pozici dvanáct, což byla alespoň slabá náplast na zranění, co auto potkalo. Ale stinty se posunuly i během noci. Do auta jsem měl jít před sedmou hodinou ranní, ale to tam teprve šel Petr. Nicméně po jeho prvním stintu ze dvou jsem ho střídal, protože měl problémy s očima a špatně viděl trať a navíc se mu občas zatočila hlava. Tedy bylo rozhodnuto, že půjdu do auta raději hned. Po výjezdu z boxů jsem vyjel na trať třináctý za Jardou Kondiczem. Nicméně po problémech během předchozích stintů jsem si asi vybral smůlu do dna a i díky změně nastavení, kdy se změnila trakce na 3, jsem jel jako vyměněný. Jardu jsem stíhal celkem slušně a po jeho smyku jsem se před něj po pár kolech dostal v zatáčce 11 a tím jsem byl zpět na pozici dvanáct. Další auto před námi bylo ale přes dvě minuty daleko. První stint jsem ho nedokázal dojíždět, ale na druhou stranu jsem ani neztrácel a občas se po desetinkách přibližoval. Ve druhém stintu jsem však našel asi sílu, která mě do teď neprovázela a zde se probudila, protože jsem konečně začal jezdit kola s časem pod 2:18 a dvakrát jsem atakoval hranici 2:16-17. Kol pod hranici 2:18 bylo celkem dost a já se konečně přibližoval k autu před námi. Než jsem předával auto Kubovi, povedlo se mi stáhnout cca 20 vteřin, což byl parádní výsledek, ale na dojetí už zbývalo cca hodina a čtvrt času a to bylo málo. Kuba, ač jel parádně, to stáhnout už nedokázal, a tak jsme nakonec i po všech těch problémech dokončili na skvělém dvanáctém místě. Spekulovat tady sice můžeme, že kdyby se to a to nestalo, tak jsme mohli dojet na osmém, možná dokonce sedmém místě. Ovšem to je 24 hodinový závod a to vše k němu patří. Ale i tak si myslím, že takový výsledek jsme asi nečekali, i když po startu ze sedmé pozice to vypadalo lépe. Ale s ohledem na čas, který jsme celkově ztratili chybami, nehodami a rejoinem, to dopadlo ještě velice dobře.
Snad je Kája jako náš kápo spokojen, mohlo to být lepší, ale také mnohem horší. (Ano, je, nadmíru!)