Po dlouhé době se vám hlásíme s naším závodním reportem. Závod na 8 hodin v Le Mans si to prostě zaslouží. Jak je již vykem, přinášíme vám vyjádření našich jezdců, v první části článku se rozepsali naši dva alfa samci.
Jakub Rojek
Zdravím všechny čtenáře tohoto hojně navštěvovaného webu. I já bych se dnes chtěl podělit o zážitky, které nás provázely při osmihodinovém závodu na neméně slavném okruhu La Sarthe v Le Mans. Ano, i v poslední řadě slyšíte velmi dobře! Dnes píšu tiskovku! A ano, dnes píšu dobrovolně! Protože jak je dobře známo v našem týmu, nikdy nikdo nikoho do ničeho nenutí a nikdy nikdo na nikoho netlačí! Říkám to správně, šéfe? Dobrá tedy. Tiskovka dnes nebude tak obsáhlá, protože kluci určitě taky napíšou pár brožurek, a tak to vezmu stručně a rychle.
Co říci závěrem? Závod to byl pěkný. Tím bych celou tiskovku rád ukončil, ale bojím se že to v týmu neprojde. Tak zkusím sesmolit ještě pár vět. Pár vět… Jasně…
Před závodem byla v našem týmu docela hojná diskuze, jaké auto pro tento závod zvolit. Moc jsem se do diskuze nezapojoval, protože s vozy kategorie GTE jsem neměl moc zkušeností. Po pravdě jsem neměl odjeto ani kilometr. Takže jsem neměl představu, jak velký rozdíl to je s porovnáním vozů kategorie GT3. Nicméně padl tady návrh zkusit novou Corvettu C8. Nápad jistě dobrý, výsledky nebyly dobré. Auto bylo těžké na ovládání a i na brzdách to nebyla žádná hitparáda.
Potom padl návrh, co zkusit Aston Martin. Trochu nervózně jsem se zeptal jestli to skutečně myslí vážně. V hlavě se mi odehrával celý Armageddon při vzpomínkách, když jsme ladili Aston Martin ve verzi GT3 v Imole. Ale jsme stateční a nebojácní kluci (Radical je toho důkazem) a šli jsme do toho. A ty vole, ono to jede celkem dobře! Mnohem lépe než Corvetta. A co si budeme povídat, vypadá mnohem lépe! A tak jsme začali ladit a tím vlastně i rozhodli, s čím pojedeme závod.
Zde bych chtěl poděkovat Viktoru Schenelovi, který byl tak hodný a nabídl nám set přímo na Le Mans. V té době jsme už měli něco nastaveného, ale jeho set nám ukázal jinou cestu v nastavování. Nakonec jsme jeli svůj setup, který více vyhovoval klukům, ale bez této inspirace by nebyl tak dobrý, jak nakonec byl, a trvalo by nám to déle!
A máme tady kvalifikaci. Na start jsme postavili dva vozy, dnes už klasicky rozdělené na Alfu a Betu. Za Alfu jsem jel já a Michal Harmáček a za Betu jeli Petr Fikar a Karel Němec. Michal navíc jel kvalifikaci a první stint závodu za Betu. Já byl s kvalifikačním výkonem spokojený a podařilo se mi zajet čtvrté místo v kategorii GTE. Dobrá pozice na startu.
Start závodu jsem si pohlídal a bez poškození jsem si držel čtvrté místo. Vedl jsem krásný a musím říct velmi čistý souboj s Honzou Průšou a několik kol jsme bojovali doslova kolo na kolo. Bohužel jsem se do souboje tak opřel, že jsem si nehlídal gumy a ty jsem docela rychle zničil a začal se pomalu propadat startovním polem. A aby toho nebylo málo, po zastávce v boxech jsem zjistil, že špička neměnila gumy a tím jsem v boxech ztratil dalších 30 sekund. Nicméně závod je to dlouhý a jel jsem dál. Po druhém stintu jsem auto předával Michalovi a pohybovali jsme se kolem sedmého místa.
Michal odjel dva velmi dobré stinty a stále nás držel v souboji o TOP 5, což bylo naprosto úžasné! Jak se mu jelo ale určitě řekne on sám. Po dvou stintech zajel Michal do boxu ze šestého místa a do auta jsem nasedal já. Během pauzy jsem se rozhodl, že zkusím double stint bez výměny gum a tím získat čas. To se nakonec i podařilo, ale do boxu jsem dojížděl s levou přední gumou, která byla doslova na odpis! Sice jsem Michalovi auto předával opět ze šestého místa, ale byli jsme blíž k soupeřům.
Na Michala čekaly poslední dva stinty už na stmívající trati, kde i teplota šla rychle dolů. Michal, i když to neměl v plánu, tak nakonec taky double stintoval gumy, a to se na konci závodu ukázalo jako klíčové. Bohužel pár kol před zajetím do boxu Michalovi před čumákem udělal David Beránek myšku a už na sjetých gumách dostal Michal smyk a opřel to o zeď. Od Davida neskutečná sprosťárna! Michal chtěl s poškozeným autem zajet do boxu, ale to jsem nechtěl, protože by nám do konce závodu nevyšlo palivo a museli bychom extra tankovat. Michal ale zatnul zuby a s autem ještě obkroužil pár kol, a i to se nakonec ukázalo jako klíčové! Na konci 107. kola zajel do boxu. Kromě výměny gum, jezdce a tankování jsme ještě opravovali auto. Se vším všudy jsme ztratili přes 30 sekund.
Na poslední stint jsem šel do auta já. Byli jsme v té době na šestém místě. Věděli jsme, že kluci před námi ještě pojedou do boxu a my už ne. Ale nebyli jsme si jistí, jestli je dokážeme dojet a předjet. A tak jsem v noci a v zimě na to tlačil ,co to šlo. Ve 110. kole jsem předjel Zdeňka Šmardu, který stál v boxech, a boj o čtvrté místo pokračoval. A o kolo později jel do boxu i Maroš Hrušovský. I toho se mi podařilo přes boxy předjet, ale byl jen dvě sekundy za mnou! A tak začal sedmikolový sprint. Jsem rád, že se mi podařilo Maroše za sebou nakonec udržet a lehce mu i poodjet.
Suma sumárum čtvrté místo v kategorii GTE a třinácté místo absolutně! Prostě pecka! A aby toho nebylo málo, tak Beta skončila na parádním sedmém místě! To je nejlepší umístění týmu v historii endurance! Kdyby někdo před závodem řekl, že takto skončíme, brali bychom to všema deseti! A že skončíme hned za Viktorem Schenelem a Dennisem Zeťákem, tak bych mu nevěřil! A ono se to stalo!
Na závěr bych chtěl celému týmu poděkovat! Jak během závodu, tak během testování jsem si to užíval. A v neposlední řadě chci poděkovat Michalovi za to, jak sakra dobře jel! Ať si říká co chce, tak bez něho bych ani neměl šanci na konci závodu bojovat o čtvrté místo! Jen tak dál Michale! Ten tvůj progres, co vidím od Imoly, je impozantní! Ne nadarmo je to leader týmu!
A když to celé shrnu, tak závod to byl pěkný. Ale to už jsem taky někde psal ne?
Michal Harmáček
Čest práci, co to kecám, zdar a sílu, taky špatně, Tě prsk u tiskovky všem co znám, neznám, budu znát, znal jsem a schválně zapomněl a těm, co do ničeho nenutím.
Je tu další tiskovka toho nejlepšího jezdce co svět neviděl, neznal, nepozná a vymazání z hystorie bylo dokonáno. Mějte se a já končím něco, co vlastně nevím co bylo, protože ehm, to jsem taky zapomněl.
Inu dobrá, opět jsem usedl ke svému psacímu stroji, co mu došla barva na kladívkách, a tak tu jen do něho tluču a mám radost z toho, že nebudou vidět překlepy. Jako tým nemilosrdných, krutých, nelítostných bestií, co nikoho, nikdy, do ničeho, nijak nenutí, jsme se opět hromadně dostali za volant jednoho vozu, vlastně dvou, na kterém se střídáme jak na koze při tělocviku. Opět jsme se přihlásili do vytrvalostního, multiklasního, osmihodinového, dlouhého závodu, který nesl název trati, na které se jel. Taky aby ne, když se na ní jel. Trať s názvem Le Mans. Asi francouzská, podle názvu. Alfa a Beta jsou označení našich dvou aut, to je překvápko, co? A taky řeknu jednu velikou novinku, jedno je zelené, druhé zase oranžové, žluté, bíle barevné, to poslední je dobré. Sorry, to jsou Kabáti, to sem nepatří. No prostě jako vždy Alfa zelená, Beta oranžová. Alfa ve složení Kuba Rojek, pak ten druhej jezdec a Beta ve složení Karel Němec a Petr Fikar. Než se dostanu k vozu, se kterým jsme nakonec jeli, nastíním trnitou cestu, již jsme si k němu prošli. Naskytla se nám možnost vydat se na trať s novou Corvettou C8.R. Autíčko nové, pěkně zvučné, dobře vypadající, a tak bylo rozhodnuto, že ho zkusíme. Po X kolech, kdy to jednou šlo, pak zas ne, se do toho vložil Kuba a potvrdil názory nás dalších, že to auto je potrat a Petr Fikar měl stejný názor. Snažili jsme se ho nastavit, ale bylo to jako na houpačce. Petr zkusil starší model, tedy C7.R a bylo to sice o něco lepší, nicméně ani tak žádná sláva. Pak přišlo osudové rozhodnutí, co zkusit Astona. Petr Hejzlar a Kája asi nevěřili vlastním očím, že jsme s tím přišli. Po zkušenostech s verzí Astona GT3, kdy jsme se shodli, že to auto už nechceme vidět, to byl totálně absurdní návrh. No jo, jenže my jsme do toho sedli a téměř s defaultním nastavením se s tím dalo jezdit. Aston byl lepší na brzdách, lepší na plynu, lepší v zátáčkách a rychlejší celkově, no neskutečné. Začalo se ladit a my si zvykat na auto, jemuž jsme počínali, nebo začínali věřit. Zrychlovali jsme a začínali jsme se s Kubou přetahovat o lepší časy. Kája neměl moc čas trénovat, Petr Fikar taky ne, a tak jsme tam byli hlavně s Kubou. Petr se pak přidal a začal také trénovat, od zkoušky na začátku uplynul nějaký čas a začal s ním jezdit. Po radostném začátku však u Petra přišlo o něco horší prozření. Zatím co my s Kubou jsme si sedli s autem, Petrovi to nějak nešlo. Ale co, prostě hrál divadlo a nakonec se spolu skamarádili, možná pomalejším časem, ale ano. Set jsme sice ladili až skoro do závodu, ale to byla jen kosmetika. Během testování jsem se nabídl, že pojedu za Betu kvalifikaci, tím i rozjedu závod a po prvním stintu tam pustím kluky a budu se již věnovat jen Alfě s Kubou. Kvalifikace dopadla nad moje očekávání. Zatím jsem to měl všude stejné, v tréniku dobré, v kvaldě horší. Tady se to konečně povedlo a i když to nebyl můj nejrychlejší čas, tak se tomu hodně přiblížil a nakonec z toho bylo deváté místo ze sedmnácti a Kuba byl na parádním čtvrtém místě. Povedená kvalifikace od obou dvou.
Přeskočíme ke startu, co bylo mezi kvaldou a startem závodu jsou interní informace a nechtěl bych tu někoho zbytečně zostudit, ponížit, schodit před ostatními a politicky zesměšnit. Po zahájení závodu zaváděcím kolem byl na trati klid, alespoň pro Betu. Žádný incident, žádná zbytečná velká ztráta pozic a během stintu ani jeden cut, no to je naprosto zázrak. Klukům jsem tak předával Betu s čistým štítem a celkem na dobré pozici. No ano, píšu pozici, nepíšu umístění číselně, protože ho prostě nevím a nebudu koukat na záznam, to je prkotina, co se mě vlastně ani moc netýká, byl jsem v Betě jen první stint, tak ať se laskavě vyjadřují ti, co v ní dřepěli po zbytek závodu. Kuba tedy jel dvoustint a po něm jsem šel do auta na dvoustint já. Nicméně po přesednutí do Alfy se mi moc dobře nejelo. Časy na kolo celkem dobré, ale s autem jsem hodně bojoval, ustřeloval mi zadek a občas nedotáčel předek. To se projevovalo na ne moc sehraných časech a také gumy trpěly. No ale na další dva stinty jsem Kubovi předával auto bez poškození a myslím, že na šestém místě, které jsem naštěstí nezhoršil i přes to, že moje kola byla o dost pomalejší než kolegy. Kuba se během jízdy rozhodl, že zkusí neměnit gumy, a celkem to vycházelo. Ovšem protože je umí dobře šetřit, dojížděl po druhém dvojstintu s 1 % na levé přední a divím se, že to uřídil. No co o to, uřídil, ale chtěl to i po mně, abych neměnil gumy, protože se už chýlil pomalu ale jistě konec a už se hrálo o každou ušetřenou vteřinu. Auto jsem přebíral už za pomalého, ale jistého stmívání, a jak jsem jel další a další kola, tak jsem si všiml, že gumy se opotřebovávají mnohem méně, než během dne. A když jsem viděl, že v kole, kdy jsem jel do boxů, mají kola stále 77 %, bylo rozhodnuto, že ani já nakonec nebudu měnit. To se pak na konci ukázalo jako zásadní a pomohlo nám to udržet skvělé umístění. No a je tu pomalu ale jistě konec mého působení v Alfě, asi šest kol do konce mého dvoustintu, doublegum stintu mi před čumák vrhnul placku imbecil Beránek, který mi to tam střihnul do boxů a mě tím hodil na zeď. To, jak se mi tam to auto zjevilo, mě tak vyděsilo, že jsem zadupl brzdu a možná lehce hnul volantem a šel do zdi. Bože, myslel jsem, že mám vidění, takovou prasárnu udělá jen vypatlanec a ještě z toho možná měl radost. Výsledek byl obě pravá zavěšení tmavě modrá, hnuté řízení a ztráta cca patnácti vteřin, než jsem se zas rozjel. Kdyby to nebylo tak vyhrocené, zajel bych do boxů a opravil auto a předal rovnou Kubovi. Kuba mě ale přesvědčil, abych to s ním dojel a ušetřil tak jednu zastávku navíc. První kolo jsem si nebyl jist, jestli dojedu, auto se kroutilo na brzdách a ještě k tomu hnutý volant. Přendal jsem si tedy o něco ruce a během dvou kol si na poškození zvykl a dovezl na další předání Kubovi. Dohromady i s bouračkou jsem ztratil cca třicet vteřin, protože to na jízdě bylo znát. Teď už jsme se jen obávali, jak dlouhá bude oprava v boxech. Oprava nakonec byla asi šestnáct vteřin nad rámec výměny řidiče a tak jsme tolik neztratili. Díky tomuto jsme ale ztratil najetý náskok a tak jsme se během poslední zastávky v boxech propadli na šesté místo. Kuba je však bojovník a skvělý jezdec, vybojoval nakonec čtvrté místo zpět a i když to měl zatraceně těžké, ubránil ho a já byl na něj opravdu hrdý, tohle bych já nedokázal, to je moc odpovědnosti a moc stresu najednou. Musím závěrem dodat, že jsme s Kubou, hlavně on, předveli skvělý, konzistentní výkon, na který můžeme být hrdí. Předzvěst top 10, top 5, což Kuba nastřelil, se nakonec potvrdil a takové umístění nezaskočilo jen nás, ale i pár dalších jezdů okolo nás, a potěšila nás návštěva jezdců, s kterými jsme během závodu sváděli boje. Nemůžu také zapomenout na druhé auto, kde Petr s Kájou předvedli také skvělý výkon a dojeli sedmí. Gratuluji, kluci, i vám, a dali jsme o žábách zatraceně vědět. Myslím si, že po pár posledních endurance závodech a hlavně po tomto už nejsme pro ostatní týmy jen dalším lehkým soustem.