Kalendář závodů

RGPL Summer Cup - DTM

Monza | 11.7.2021 20:15


 

SRC 24H of Spa Francorchamps

17. - 18.7.2021 13:00


 

RGPL Summer Cup - DTM

Istanbul | 25.7.2021 20:15


 

RGPL Summer Cup - DTM

Baku | 8.8.2021 20:15


 

 

 

RGPL Summer Cup - DTM

Barcelona | 22.8.2021 20:15


 

 

Petr Fikar

    Po 24h Spa Francorchamps, kde jsem toho mimochodem moc nepředvedl, to vypadalo na poklidný zbytek roku až do 6h Serverní smyčky N-Rignu někde v prosinci. Čas plynul a najednou vidím v žabáckým éteru zprávu o 8h Le Mans s dotazem na účast. Na další endu už jsem se klepal jak ratlik, jenže Le Mans. Byť je to okruh opředený legendami a místo, které je nacucané motorsportem jako houba na tabuli o přestávkách na základní škole, mně nikdy nešel a ani mě moc nebavil. Pak další problém - chybějící trať a mody. Celkem dost "ojro" kvůli jednomu závodu. Rozhodnutí bylo celkem logický. Přesunu se do PIT line, budu vařit kafe, dělat věrnou fanynku učastnícím se žabákům a dál to nebudu řešit. Věděl jsem, že mě to bude mrzet. Nechat tam kluky samotný. Bez možnosti jim to dosrat způsobem mě vlastním. Ale co, bejt divák je taky fajn ne?

    „NE! POJEDE!“ Asi tak nějak to muselo vypadat za zavřenýma dveřma, kam se zavřel hlavní kápo Karlos s Majklem. To, co tihle dva šílenci, poťapaný motýlama, provedli jsem rozdejchával ještě dlouho. V podstatě mě to hlava nebere ještě teď. Z ničeho nic Karlos bombarduje náš soukromý kanál divnejma šiframa kombinující čísla a písmena. Nechápavě na to vejrám, co to má jako být. Až pak si všimnu dodatku: „Jebni to do steamu a 24.10. na startu Le Mans!!“ (zjednodušeně řečeno). Byl jsem rozhozenej jak zrní pro slepice. Nevěděl jsem, co dělat, co jim napsat...nic... totální šok. Pánové, uctivá poklona a velké díky!!

    Pzn. pro Kubu - Nikdy nikoho do ničeho nenuťej ! :D

    Další várka emocí dorazila záhy po usednutí do Vette C8, se kterou se mělo jet. Nebyl jsem absolutně schopnej držet auto na trati víc jak 2 - 3 kola. Což je celkem průser, když máte jet 8h závod. Rozklepal jsem se... tohle ne ... to... nevěděl jsem co dělat. Nemůžu jim přeci ríct, že stejně nejedu. Ale s tím, co předvádím, jet nemůžu. Majkl si Vette hrozně chválil. V mejch rukách se během pěti minut hodila akorát tak na náhradní díly. Neřiditelná, zákeřná svině, která řídila mě, místo aby to bylo obráceně. Se špatným pocitem ze sebe sama odcházím spát. Třeba se to uleží, emoce sednou a půjde to. Ať už přes nastavení auta, nebo přes jízdní styl.

    K dalšímu setkání žabek už se přidal i Kuba. Má naděje stoupla. Kuba naladí všechno, včetně ponorky. Světlo na konci tunelu ovšem velmi rychle zhaslo po ostravské klasice - Na Pi*u ! Hlava v dlaních a bezmoc. Co teď jako? Mám zkusit jiný auto? Kupodivu i Majkl souhlasil, že mu to s tím taky dneska nejak nejde. Prošli jsme je skoro všechny. A jako poslední na výběr byl Aston Martin a Porsche. Po předešlé endu sezoně s Astonem ... nějak se toho celkem bál. Ale radši budu mít motor tam, kde má být, než v kufru. Jaké rozčarování se dostavilo hned v první zatáčce. Tohle je Aston? Tohle ?!? No tvl!!! Jede, brzdí, zatáčí a neumlátí mě o svodidla jen při pomyšlení na pozdější brzdy nebo agresivnější podřazení. Do vysílačky hlásím - je to pecka, hoši, vyzkoušet Astíka ! O chvíli později už v něm sedíme všichni a lebedíme si, jak poslouchá. Je rozhodnuto. Vette zůstává doma. Do Le Mans jedem Astonem.

    Je tomu 8 let co se poprvé objevil tým Phyllobates Terribilis na vytrvalostním závodě. K tomhule výročí Kája nachystal ještě jedno překvápko v podobně parádních skinů se jmény všech jezdců, kteří kdy usedli za volant žabáků a žabek po autě, kam až oko dohlédne. Pecka, Kájo!

    Asi byste chtěli vědět, jak se na konec jelo, že? Vědeli jsme, že rychlost máme hodně, ale jako že fakt hodně dobrou. A jelikož, co se týče časů a konzistence, mě Majkl totálně zesměšnil, přenechal jsem mu s radostí svou sedačku v jedovatě zelený Alfě po boku Kuby Rojka. Jen ať si to chlapec taky jednou zkusí, sedět v autě, ve kterým jede střelec z Ovy, kterej jezdí proti nám brutální palici a nikdo z nás mu nestíhá. Vedle Kubíka musí být někdo, kdo má rychlost a jede furt a bez chyb. To byl pro tenhle závod Majkl. Já jsem s radostí usedl vedle Kaji do Bety. Ale když už má ten Majkl takovou formu a chuť, byla by velká škoda toho nevyužít. A tak se do Q nasadí naši nejlepši. Kuba má jedinej úkol - ukázat, že se žábama se musí počítat. A Majkl ? Ten byl nasazen do bety na Q a první stint. V první řadě si může vyzkoušet Q a start v tom největším chumlu a maličko se otrkat. A v druhé řadě: pokusit se popostrčit Betu maličko kupředu a nastavit nám nějáký tempo.

    Oběma se to povedlo úplně parádně. Kuba zabojoval úplně neuvěřitelně a dojel si v kvalifikaci pro čtvrté místo. Majkl pro betu vybojoval krásný devátý místo. Pro tým neuvěřitelnej úspěch. Věděli jsme, ze na Top 10 máme u obou aut, ale Top 5, to je senzace.

    Start se klukum povedl taky dobře. Kuba nás ještě ke všemu chvilku po startu obdaroval nádherným soubojem s pilotem, jehož jméno měl náš Astík taky na svém kabátku. Zdravím, Honzíku ;-) Po prvním stintu už nám Majkl předal Betu někde okolo Top10, přesně už nevím. Teď už to bylo jen na nás s Kájou. Nevím, jestli to bylo tím, že nesedím v autě vedle toho šílenýho Ostraváka, nebo jsem se jen dobře vyspal. Ale jelo se mně fakt hezky. Chvilku mi trvalo, než jsem chytil rytmus, ale pak? Žádný velký chyby, cuty, nebo nedej bože kolize. Auto jsem Kájovi předal s dobrým pocitem. Kája pokračoval ve stejném duchu i tempu. Prostě to super utíkalo a až na pár chvilek, kdy to zavrzalo, sem tam otočilo auto, se vlastně nestalo nic, co by nám mělo ten závod nějak zadřít, nebo znechutit. V Betě se prostě jelo nějak víc na pohodu, pro radost, hlavně si to užít. Zato v Alfě. Panečku, tam se jede FULL a FURT!!! Majkl se chudák po usednutí do tý zelený nemohl chytit. Časy měl dobré, ale bylo vidět na jízdě, že se něco děje.A pak ta prasárna, co předvedl Beránek, no popisovat to radši nebudu, pač by mě asi naběhla žíla. Ta tomu taky nepomohla. I sám pak říkal, že to nebylo ono. Že se mu nejelo dobře. I tak, Majkle - jsi prostě Leader ;-) No a Kuba? M.. Maa, Maagg.... Maaggooooooor :D Jel nehoraznou palici jako vždy. Ale teď? To finále bylo.. uf, mě by asi pukla pumpa. Naštěstí ani v tom kalupu chybu neudělal (což se u něj ani čekat nedalo) a dovezl naši Alfičku na krásném, překrásném tamtadadáááá čtvrtém místě!!! Neuvěřitelný výkon kluků v zeleném! A my s Kájou? Cha bude taky tamtadaa? No mohlo by si myslim. Beta prosím pěkně dojela na sedmém. Ano, na sedmém místě. V mezinárodní a celkem fest našlapaný konkurenci. Myslím, že jsme právem velice spokojení. A ještě více nás potěšila návštěva soupeře (ano, ten Honzík) po skončení závodu s gratulací a pochvalou. Opravdu zahřálo na dušičce, děkujeme.

    Pánové, vám všem velice děkuji, že jsem se mohl zůčastnit tohodle supr závodu. Za mě jedna z nejpovedenějších endu za celou dobu a ne jen výsledkama, ale i tou pohodou, která opět panovala na vysílačkách. Díky moc!!!

    Ps.: Zapomínat se nemá ani na věrnou fanynku, že?

    Džejn ?? Díky za podporu z tribun. ;-)


Karel Němec

    Kdo si asi vymyslel, že by se mohlo po dlouhé době něco napsat, a pak na to zapomněl? Samozřejmě Karel, král všech sklerotiků. Ale nemůžu v tom ostatní nechat, že jo.

    Le Mans je legenda. To nikdo prostě nemůže popřít. Hodně dlouhý a hodně starý okruh, kde se každoročně jezdí nejznámější závod na 24 hodin. Jeden z nejdelších a taky jeden z nejrychlejších, vždyť po většinu času stačí hodit cihlu na plyn a nějak korigovat směr. V roce 1952 se Pierre Levegh celou čtyřiadvacítku pokusil odjet sám a kdyby přibližně hodinu před koncem špatně nezařadil a nepřetočil motor, povedlo by se mu to. O tři roky později se pak zdejší okruh zapsal do historie největší tragédií v historii motorsportu, kdy trosky Leveghova Mercedesu 300SLR usmrtily víc než 80 diváků na hlavní tribuně.

    Trénovat na této legendě mě ale moc nebaví. Jak jsem už napsal v předchozím odstavci, hodit cihlu na plyn a jet - to delší dobu nevydržím. V závodě je to jiné, ale kroužit tady hodiny a hodiny v tréninku mě ubíjí, a i podle toho můj trénink vypadal. Začal poměrně dlouho a rozhodně jsem na trati nijak dlouho nevydržel. Ani jsem v tréninku nepotkal na trati auta z rychlejší kategorie LMP2, čehož jsem se trochu bál, protože jsem nevěděl, co přesně od nich mám čekat.

    V Betě jsme měli jet s Petrem alias Morbem jako ta slabší dvojka. Do Alfy jsme posadili samozřejmě Kubu a k němu Michala, který se během letoška neskutečně zlepšil a nám starým mazákům ukazuje, jak se to má vlastně dělat. Zatímco tedy Alfa měla opravdu povedenou silnou posádku, s námi to vypadalo všlijak - já moc nenatrénoval a s autem jsem se pořád nedokázal moc sžít. Petr sice natrénoval víc, ale sžít se s autem mu dělalo ještě větší problém. Začínalo to být až depresivní a já už přemýšlel jenom nad tím, jak velkou ostudu si naše Beta asi udělá.

    Naštěstí jsme nemuseli řešit kvalifikaci, tu za nás odjel Michal a tím pádem absolvoval i první stint. Na jednu stranu jsem byl rád, že na trať půjdeme teprve až se pole trochu roztrhá, zároveň jsem si ale nebyl jistý, do jaké míry dokážeme s Petrem využít Michalova rozjezdu.

    Po Michalově jednom a Petrových dvou stintech jsem Betu převzal na 23. pozici a měl jsem prakticky jediný cíl - nic neztratit. Byl jsem nervózní, ale měl jsem docela dobrou náladu. Že bych se cítil nějak jistě se říct nedalo, ale šlo to. A jak už to tak u mě bývá, během závodu jsem si začínal rozumět i s autem. První dva stinty jsem přežil (a trochu pocutoval) a zase jsem do auta pustil Petra.

    Když jsem se dostal do auta podruhé a naposledy, na poslední dva stinty, byla už na trati tma. Všichni se vždycky tmy bojí, ale já se na ni těšil. 

    „No, Kájo, první dojmy ze tmy?“

    „Já nevim, já ji nevnímám…“

    Ve tmě nezpomaluju, naopak mi vyhovuje, že mě nerozptyluje nic kolem trati a i třeba světla aut blížících se zezadu vidím daleko líp. Za tmy jsem se do toho tedy konečně dostal, konečně jsem vychytal všechny průjezdy zatáčkami, dokázal aspoň trochu zrychlit a nakonec jsem si troufnul být i tvrdší vůči plackám, co se cpaly tam, kde neměly nárok. 

    Čtvrté místo pro Alfu a sedmé pro Betu. Krásný výsledek, který jsme asi ani nečekali, minimálně já s Petrem. Následující šestihodinovku na Daytoně bohužel vynecháme, o to víc se ale můžeme připravit na ten asi nejdůležitější závod podzimní sezóny, kterým není nic menšího než šestihodinovka na Nürburgringu! Díky všem, jak klukům z týmu za skvělý výkon a přípravu, tak Jimmymu za přípravu závodu i ostatním za podporu!

 

 


 

 

 

Copyright © 2020 Phyllobates Terribilis. Všechna práva vyhrazena.