Závod na Imole se nám vydařil, a komu se nevydařil, pro toho byl zajímavý i jiným způsobem. Přečtěte si, co o něm napsali naši jezdci - začněme velmi důležitou posilou, Jakubem Rojkem.
Vážení televizní diváci a novináři, vítáme vás na pozávodní tiskové konferenci desetihodinového závodu RGPL v Imole. Na dnešní tiskové konferenci máme nováčka z týmu Phhhhyylllobates Therii promiňte Terrribiiiles Jakuba Rojka. Stejně jako vy novináři i my jsme překvapeni, skoro až šokováni že na tiskovku přišel Jakub Rojek. Slyšíte dobře!
V tu chvíli se probouzí (ještě v pyžamu) Kuba, rozkoukává se, všímá si, že není ve svém pokoji, jeho postel se změnila v židli a místo výhledu z okna na krásy Ostravy vidí netrpělivé novináře. V tu chvíli mu došlo, kde se nachází a dokázal ze sebe vypustit jen velmi krátké „a kurva…“ :D
Tímto bychom brali tiskovku za zahájenou a předáváme slovo Jakubovi.
Tak dobrý den, no, nečekal jsem, že vás tady bude tolik, upřímně jsem vůbec nečekal, že na nějaké tiskovce vůbec budu… Ale když jsem tady a mám to zaplacený (to určitě…), tak bych začal tím, jak vůbec vzniklo spojení mě a týmu Pheelli… prostě týmu Alfa a Beta. První kontakt byl s Petrem po závodě v Portimau. Kluci si stěžovali na auto a požádali mě, jestli jim nepomůžu s nastavením auta. Souhlasil jsem pod podmínkou, že bych se závodu i zúčastnil. A oni to přijali. Jaký to ale bude očistec jsem v té době netušil…
Nastavit auto bylo velmi obtížné. Víc, než jsem čekal. Během několika týdnů padlo tolik sprostých slov a výsledek stále v nedohlednu. Když už to vypadalo nadějně, tak nakonec z toho nic nebylo. Jak by řekl Cimrman, při nastavování jsme se točili ve dvou fázích. Fáze očekávání a fáze zklamání. Když už se mi něco začalo líbit, tak přišel Petr a řekl, že je to horší. To člověka ještě více naladí (nechci být znovu vulgární). A to nemluvím o tom, když po pár týdnech jsme měli už něco jezditelného, já jsem zajel pěkný čas s prázdnou nádrží a pak jsem zkusil McLaren 720S. S plnou nádrží a s defaultním setupem jsem zajel totožný čas. To už bylo fakt k vzteku!
Nakonec jsme udělali to nejlepší, co jsme mohli. Setup vyhodili a začali znovu. Šli jsme na to jinak a nakonec se výsledek dostavil. Konečně!!!!!!!! Myslím, že i v tu dobu padlo pár sprostých slov… :D Auto se chovalo pěkně, jak s plnou, tak s prázdnou. I sjeté gumy byly OK. Ale i tak bylo potřeba si hlídat brzdy. Škoda, že zadní diferenciál byl hodně omezený co se týče možnosti nastavení. To by nám hodně pomohlo. Ale i tak jsme byli spokojeni s konečnou podobou setupu. Jediné, co mě žralo, bylo to, že s McLarenem jsem byl stále o sekundu rychlejší.
To je tak asi vše ke krátkému a stručnému úvodu. Teď ještě závod. Vlastně ještě kvalifikace… No patnácté místo, což není taková hrůza. Vím, že by to šlo zajet rychleji, ale s Astonem je to obtížný úkol. Co se týče závodu, tak můžu mluvit hlavně o Alfě. Nechci se tady nějak chlubit, že jsem byl nejrychlejší pilot v týmu nebo tak nějak, to je prostě fakt! :D V autě jsem se střídal s Petrem a Michalem. Všichni jsme předvedli dobrý výkon a výsledek v TOP 10 je toho důkazem! A psát co všechno se v závodě stalo… Je toho tolik že ani nevím co dřív napsat. Takže nebudu psát nic! Možná jen taková drobnost, nejrychlejší kolo jsem zajel ve 298. kole. To už byl Aston celkem zajetý! :D
To už je ale opravdu vše. Co bude dál záleží na žabácích. Jestli zůstanou u Astona nebo přejdou k jiné značce. Já jen vím, že další 2 závody ve Virginii a na Slovakiaringu nepojedu. Docela rád bych se svezl na posledním závodě sezóny a opět v Itálii na Mugellu. Ale to je ještě vzdálená budoucnost. Překonat ale desáté místo z Imoly je výzva! A tímto děkuji všem co to dočetli až do konce a neusnuli, a děkuju všem klukům z Pheelll… všem klukům z Alfy a Bety! Závod jsem si užíval a o to tady jde ne? ;-)
Dalším, kdo se rozepsal, je Michal Harmáček
Sezona Endurance 2021 a v pořadí třetí trať Imola, na kterou jsem se těšil. Trať je to skvělá, nádherná, náročná a zábavná. O náročnosti ale může vyprávět hlavně Kuba, no a možná taky Petr, asi tam taky byl, asi bych neměl zapomenout, jinak by dostal od manželky na prdel. Počkat, to bych vlastně dostal já, kdybych ho nezmínil. Beru zpět a Petr tam byl taky. Do sezony Endurance jsme se přihlásili s vozem Aston Martin Vantage. O pár slov zpátky, vlastně i některou interpunkci, zmíněný Kuba a Petr se zatraceně dost natrápili na nastavování Astona, aby to bylo auto, co bude jezditelné. Po některých Kubových reakcích při hledání správného nastavení jsem si myslel, že s námi nepojede, že se psychiatricky zhroutí, svůj mozek uvaří, vytáhne ho brčkem a bude ho nabízet jako desert ve vietnamské restauraci těm, u kterých je svět ještě v pořádku. Mnoho hodin, spousta kol a výsledek byl pořád takový, že z pohledu Kuby vlastně nebyl, jen jakási pidi tečka světla na konci dlouhého tunelu a to ještě pomalinku zhasínal plamen. Náš tým, kterému se Kuba rozhodl v rámci dlouhých pretěkou vypomoci, je složen z těch, co jsou na výši, pak jsou někteří někde v mezipatří a ke konci ve sklepení se nacházím já a pár dalších lidských bytostí, co se snaží jezdit, jak nejlépe to umí, leč marně, tedy tým složený z přibližně stejně starých člověků :D maximálně v rozmezí 30 let od data výroby na porodním sále. Je tedy obtížné nastavit auto, aby zvládalo zatáčky, hrboly, brzdění a výjezdy jezdců, kde jsou propastné rozdíly ve výkonnosti a zkušenostech, ba co víc, v jezdeckém umu. Nicméně se podařilo, Kubu asi osvítilo světlo nebes, nebo se praštil do hlavy, či v zápalu boje hlavy o zeď s padesátimetrovým rozběhem dokázal vymyslet a nastavit auto tak, že se s ním jelo parádně. Nicméně pořád je to o tom nepřehřát gumy a hlídat si brzdy a plyn, jinak sebelepší setup nepomůže.
Do závodu nakonec nastoupilo 29 aut. Alfu rozjížděl Kuba, Betu zas já. Výsledek ? Alfa startovala na patnáctém místě a naše učitelovská Beta na místě pětadvacátém. Bohužel, za tento výsledek se moc stydím, nedokázal jsem v kvalifikaci vyjet lepší umístění a tak jsem byl ze sebe hodně zklamán. S kvalifikačním setem jsem byl skoro o vteřinu pomalejší než při tréninku a tam sem byl rozčarován jak to vlastně při závodě dopadne. Navíc dvě komplikace. Kája šel pomoci kamarádům Chmelákům, jelikož jim vypadl Pepa, tak jsem to začínal s Betou vidět černě. Napadla mě myšlenka, že se Kája k nám buď nedostane, nebo bude z jejich Ferrari zvyknutý tak, že s Astonem se zabije ještě v boxech. Další problém pak byl ten, že na dva stinty jsem byl přidělen do Alfy. Boha jeho, Alfa, kterou vodil za ručičku Kuba, který jezdí skvěle a Petr, který je také o dost lepší jak já. A pak tam mám jít na dva stinty, když oni dokáží vyjet třeba pěkné umístění a já to zazdím. Buď nehodou, nebo pomalou jízdou, protože oproti nim jsem pomalejší strašpytel a to je na trati hodně znát. Ale abych se vrátil ke startu, Alfu tedy rozjel Kuba, Betu já.
Začínal jsem dvojstintem a k mému velkému překvapení, to byla na moje zkušenosti pohodová jízda, kde jsem auto nijak nepoškodil, mantinely zůstaly na svých místech, aby je mohli trefit ostatní, a kolem stojící lidé se nemuseli loučit se životy, až kolem nich budou lítat auto součástky a poslední zbytky vlasů na mé hlavě. Během těchto dvou stintů pár aut udělalo chybu, někdo skončil v propadlišti dějin a tak jsem Betu předával dalšímu pánu na holení a to Tomášovi na krásném devatenáctém místě. Tomáš jel také pěkně, možná byl sám překvapen, že to tak šlo. Rozhodně musím napsat, že je to opravdu velká zásluha setupu, který jsme dostali přiřazený úřadem pro místní provoz. Nicméně Tomáš udělal v posledním kole svého prvního stintu chybu a poslal Astona do zdi. Do boxů se sice dobelhal, ale stylem trať, tráva, zeď, sprosté slovo, zeď, tráva, ještě sprostší slovo, zeď, kolem jedoucí, druhý za ním, záchranka, boxy a mnoho minut určených k opravě. Zvažovali jsme, zda neskusit rejoin, ale nakonec jsme se rozhodli k opravě. Nedalo se nic dělat, z boxů pak Tomáš vyjížděl již na posledním místě před mrtvými, tedy na pozici 23. Po jeho druhém stintu ho střídal Víťa. Jezdec natěšený, plný dojmů a nervozní, kdy se dostane konečně na trať. Víťa ale jel také parádně, jízda byla vcelku vyrovnaná. Chyba se občas objevila, to u nás všech, nicméně s párkolovou ztrátou jsme již jen udržovali pozici. Beta byla především určená jako auto, kde se budou získávat zkušenosti. Tomáš jel poprvé vytrvalostní závod, tak nervozita pracovala. Ale kluci to zvládli na výbornou. Víťa měl naplánován také dvojstint a po něm jsem do auta opět usedal já. Tentokrát již na jeden stint. Snažil jsem se co jsem mohl abych udělal něco s tou ztrátou. Nějaký čas jsem nakonec stáhl a tak jsem předával auto navrátivšímu se Kájovi, který se jistě těšil na Astona a znovu se s ním vlastně učil. Nicméně v Alfě seděl právě Kuba a střídal ho Petr na jeden stint, jelikož se pomalu, ale jistě chystal do pracovního vytížení. Nicméně moje nejistota a nervozita pomalu a jistě narůstala. Kuba s Petrem dokázali vytáhnout Alfu na parádní desáté místo, a teď do toho mám sednout já? Já pomalý, nervozní a chybující jezdec ? Tohle bylo na mojí psychiku moc. Když jsem to přebral po Kubovi, měl jsem strach vůbec vyjet na trať. Za mnou Vladko Nesvadba, za ním na další pozici Petr Varmužka a další rychlí jezdci. Jak mám jet, když vím, že jsem na takové pozici, kolem mě samý rychlík, a já budu ztrácet pozici za pozicí, a co se mi pak má honit hlavou ? To jak je Kuba naštvaný, že jeho snaha vyjde vniveč ? Ale stal se nakonec opak. Přeci jen se asi už ukazují nějaké zkušenosti, a tak moje jízda byla klidná, bez zbytečných chyb, poškození a ani to umístění nebylo tak tragický. Až jsem byl překvapen. Během pár prvních kol jsem se uklidnil, nemyslel na to, že časově ztrácím na ostatní, a soustředil se hlavně na jízdu, jet tak, abych auto nepoškodil a jel klidně. Přispěli k tomu i kluci, kteří mě podporovali a to bylo znát. Pochvala od Kuby, že jedu dobře bylo pohlazení nervů. Bohužel pár kol před koncem jsem udělal chybu, kdy jsem zůstal na brzdách moc dlouho, což mě poslalo do hodin a skončil jsem mimo trať, naštěstí bez poškození. Nicméně jsem ztratil cca 25 vteřin, protože jsem musel počkat, až projedou kolem jedoucí auta. V závěru klání se to ukázalo jako fatální. Kdyby se mi to nestalo, dokázali jsme ještě udělat jednu pozici a Kuba by dovezl Alfu na neskutečně skvělém devátém místě. Bohužel, díky tomuto zdržení to nakonec bylo o jedno místo horší umístění a tak Alfa nakonec dojela na místě desátém. I tak to je parádní výsledek a myslím si, že to nikdo nečekal, úspěch pro nás byla bodovaná pozice, ovšem že až takhle vysoko bodovaná, to nás opravdu nenapadlo.
Záverem musím poděkovat klukům za podporu, za společné chvíle při trénincích, za skvělou zábavu a čas, kdy jsme se snažili nastavit auto a společně se tak dopracovat k výsledku, na který bychom mohli být hrdí.